vznik ČSR
28. 10. 2007
Vznik ČSR a utváření našich hranic
hospodářská a politická situace u nás - negativní vztah k Rakousku , nechuť Čechů bojovat za Rakousko a proti Slovanům-prosrbská hesla na vagonech , trojbarevne stužky a prapory ( znak slovanství ), píseň Hej , Slované a " červený šátečku kolem se toč , my jdeme na Srba , nevíme proč ". - nedůvěra armádního velení k Čechům. Česká politika se odmlčela ( loajální , pasivní ). Hospodářství podřízeno válce - válečná výroba ( využívány zbrojařské závody - hlavně Škoda Plzeň ) , zemědělské výrobky jsou odevzdávány státu , nedostatek potravin pro civilisty ( ti se stravují na potravinové lístky ) , dále jsou hodně využívány železnice ( transporty vojáků a zbraní ) - hmotné strádání Čech. Byla zesílena germanizace , docházelo k cenzuře knih , učebnic a novin , represe a persekuce vlastenců ( 1914 zatčen předseda národně sociální strany J. V. Klofáč , 1916 vůbec největší domácí osobnost mladočech K. Kramář a Alois Rašín - oba dva odsouzeni k trestu smrti za velezradu , poté byl však trest změněn na doživotí ,ale roku 1917 byli amnestováni novým císařem Karlem ).
zahraniční odboj proti Rakousku - Uhersku - boj za samostatnost a nezávislost , snaha využít dohody k rozbití rakouské monarchie , tento odboj je spojen hlavně s osobou T. G. Masaryka , který od roku 1914 pobýval v emigraci ( nejprve ve Švýcarsku , poté ve Francii a Británii ). Doma podporován pouze Maffií , vedenou Masarykovým žákem , politologem Edvardem Benešem , která usilovala o spojení zahraničního a domácího odboje za první svět. války. Tato organizace také měla za cíl poskytovat západním mocnostem špionážní informace ( postupně si získávali podporu dohody ). Po nucené emigraci Beneše roku 1915 vedl Maffii Přemysl Šámal. Tyto muže také podporoval Milan Rastislav Štefánik ( 1880 - 1919 ) generál francouzské armády , který zprostředkoval styky s představiteli francouzské politiky a pomohl 2 miliónům českých a slovenských vystěhovalců. 6. 7. 1915 v Ženevě vystoupil Masaryk proti Rakousku - Uhersku. V září roku 1915 vznikl Český zahraniční komitét ve Švýcarsku ( předchůdce československé národní rady - přesun do Paříže. ).
22. 10. 1915 - Clevelandská dohoda - společná konference organizací Čechů a Slováků žijících v USA , jednalo se o nutnosti osamostatnění a vytvořit jednotný společný stát. Poté v Paříži vzniká první politické ústředí odboje - Československá národní rada - vznikla z tzv. zahraničního komitétu v únoru 1916. Jejím hlavním cílem bylo utvoření samostatného československého státu. Také se podílela na organizaci a řízení zahraničních vojenských jednotek ( legií ). Koncem války v červnu - září 1918 byla postupně uznávána vládami Francie , Británie , USA a Japonska za oficiální představitelku budoucího československého státu.
14. 10. 1918 byla přetvořena v tzv. prozatimní čs. vládu. Formálně zanikla 14. 11. 1918 při vytvoření vlády v ČSR. V čele ČNR stáli Masaryk ( předseda ) , Dürich ( po únorové revoluci v Rusku odešel z politiky ) , Beneš a Štefánik. Tiskovým orgánem byla nejprve revue La Nation Tchéque, později čtrnáctideník Československá samostatnost -red Sychrava. Pittsburská dohoda - smlouva koncipovaná T. G. Masarykem , uzavřená 30. 5. 1918 v Pittsburghu mezi představiteli č. a sl. krajanských organizací v USA ( a zástupci ČNR ). Vyslovila se pro společný stát Čechů a Slováků, ve kterém mělo Slovensko mít vlastní administrativu a soudnictví. ( v podstatě tato smlouva nahradila Clevelandskou ).
Legie ČSR - vojenské jednotky v zahraničí z Čechů a Slováků žijících v cizině , z válených zajatců a přeběhlíků : ve Francii 10 tisíc , v Itálii 20 tisíc , a v Rusku 70 tisíc. Byly dobře vyzbrojené a organizované , získaly si respekt spojenců , bojovali proti Rakousku - Uhersku , v květnu 1918 byly legie uznány jako součást dohodových vojsk.
Francie - původně 1. 8. 1914 vznikla čsl. rota Nazdar ( rozptýleni do útvarů franc. armády ), pak spojeni do Československé armády bojující samostatně - např. u Terronu ( 20. 10. 1918 ) a u Arrasu.
Itálie - boje u Doss Altu na severu ( 21. 9. 1918 ) , dobrovolnický sbor vznikl již v lednu 1917.
V Rusku - vznikla tzv. Česká družina ( 20. 8. 1914 ), z Čechů usedlých v Rusku , později rozšířeno o válečné zajatce a zběhy v letech 1914 - 1916 , vedle českých legií vznikaly i polské , ovšem z počátku neměly velkou důvěru cara , podezříval legie , že to jsou špionážní organizace pro Ústřední mocnosti , plnou důvěru získaly po pádu samoděržaví za velké únorové revoluce
Největším úspěchem československých legií v Rusku byla bitva u Zborova na Ukrajině ( 3 pluky československé střelecké jednotky ) , tato bitva znamenala jediný úspěch nezdařené ruské letní ofenzívy. Ohlas tohoto vítězství u vlád dohodových velmocí podpořil mez. politickou pozici čs. zahraničního odboje za první světové války. Dalším úspěchem legií byla bitva u Bachmače ( březen 1918 ) spolu s oddíly Rudé armády s vojsky ÚM. Po uzavření Brestlitevského míru byla uzavřena dohoda o stažení legií do Francie , přesun přes bojující Evropu byl však nemožný. Proto byla zvolena cesta přes Sibiř a Tichý oceán ( tzv. sibiřská anabáze ) do Vladivostoku. Mezitím západním mocnostem začalo vadit znárodňování ( velký fr. kapitál ) chtěli po Rusku , aby znovu obnovili východní frontu. Vojsko Francie a Británie obsadili některé přístavy - Archangelsk , Vladivostok. Bolševici začínají vytvářet svoji armádu - rudoarmějci , politika válečného komunismu. Proti bolševikům bojují ruští odpůrci komunismu a jednotky západ. mocností - bělogvardějci. Při přesunu legií došlo k ozbrojené srážce s ruskými bolševiky 14. 5. 1918 na nádraží v Čeljabinsku , legionáři obsadili tzv. Sibiřskou magistrálu ( od Uralu až po Vladivostok ).
První intervenční tažení začalo roku 1918 , rozhodující útok proti bolševikům směřoval ze Sibiře , v čele admirál Kolčak , hl. údernou silou byly legie. Vůle legionářů bojovat na straně bělogvardějců slábla , touha vrátit se do osvobozené vlasti , po příměří 7. 2. 1920 v Krejtunu návrat domů na lodích dohody.
Události října 1918
- od 13. 7. 1918 byl v Praze obnoven československý národní výbor ( vznikl již 11. 11. 1916 což byla vrcholná domácí situace ( 38 členů , složení podle výsledků voleb z roku 1911 + zástupci Slovenska ), v čele této organizace stál Karel Kramář , dále A. Rašín , agrárník Švehla , za nár. socialisty J. V. Klofáč a Fr. Soukup za sociál. demokraty. příprava státního aparátu , přerušení vztahů k Vídni a Budapešti , vytvořeny ekonomické základny , zřízeny národní banky provedena měnová reforma , ponechány dosavadní zákony. NV navázal styky s Národní radou československou v Paříži.
6. 9. 1918 byla ustanovena Socialistická národní rada, která uznávala svrchovanost národního výboru, vedoucí osobností socialistické národní rady byl socdemák Šmeral - vytvoření této organizace bylo pouze reakcí na stávající vnitropolitickou situaci - hlad, bída. Existovalo nebezpečí, že nespokojení obyvatelé si vezmou vzor v Rusku. Tomu chtěla social. národní rada zabránit, měla za úkol zjistit požadavky dělníků a prosazovat reformy v jejich prospěch.
Na začátku října měla rakouská vláda obavu, že se Čechy odtrhnou od monarchie a začali proto masově vyvážet z Čech všechny potraviny a strojní zařízení. Nespokojenost lidí výrazně narůstá a socialistická NR reagovala tak, že na 14. 10. 1918 vyhlásila generální stávku - hlavně proti vývozu potravin. ( na společných schůzích social. stran byla čtena proklamace Social. NR, v ní se protestovalo proti vývozu potravin ze země a prohlašovala samostatná Republika Československá ). Představitelé buržoazie v Národním výboru tuto akci považovali za předčasnou, a donutili Social. NR stávku odvolat.
16. 10. 1918 - císař Karel první se pokusil situaci zachránit - vydává manifest o federalizaci monarchie. Slíbil Čechám a Maďarsku, že monarchie bude federalizována ( ale ne hned, nejdříve mělo dojít k pokojnému převzetí moci jednotlivých vlád od místodržitelství ). Reakcí byla Washingtonská deklarace - prohlášení prozatimní čs. vlády, vydané 18. 10. 1918 ve Washingtonu a proklamující nezávislý stát Čechů a Slováků. Deklarace byla koncipována Masarykem a adresována prezidentovi Wilsonovi a vládě USA jako odpověď na zahraniční politickou aktivitu císaře Karla prvního a vídeňské vlády, usilující o záchranu rak-uherské monarchie. Odmítla federalizaci Rakousko-Uherska pod vládou Habsburků ( "autonomie je málo " ), požadovala úplnou samostatnost č. a sl. národa a spojení Čechů a Slováků v jednom nezávislém státě, který by měl republikánskou formu. Nastiňovala též budoucí ústavu čs. státu, přičemž slibovala zaručení nejširších demokratických práv a svobod, provedení odluky církve od státu i vyvlastnění velkostatků a znemožnění třídního zákonodárství. Wilson prohlašuje, že by Čechoslováci měli vytvořit vlastní stát.
28. 10. 1918 - ministr zahraničí rak-uherské monarchie Gyula Andrassy ml. nabídkou separátního míru Wilsonovi se pokoušel zachránit existenci rak-uherského státu. Podle Anrdassyho je Rakousko-Uhersko ochotno jednat o kapitulaci a předčasně souhlasí s dohodovými podmínkami, také uznává naši nezávislost. Národní výbor vydává dokument o přebrání moci. Místodržitelství se však domnívalo, že jde o převzetí moci čs. prozatimní vládou, přičemž však Československo zůstane členem monarchie a tak proti tomu ani nezasáhlo. Národní výbor zařídil, aby četníci rozdali vojákům propustky, nebo některým mimopřažským jednotkám přestali dodávat potraviny ( rakouští vojáci se vzbouřili a odešli domů ). Funkci prozatimní vlády převzal Národní výbor = 5 politiků, tzv. muži 28. října ( Alois Rašín, Antonín Švehla, František Soukup, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár) - vydán zákon o zřízení samostatného čsl. státu, převzata zásobovací centrála ( obilní ústav ), pak další úřady včetně místodržitelství.
28. 10. 1918 došlo k spojení zahraničního a domácího odboje , až do 3. 11. 1918 v Ženevě probíhala jednání o konkrétní podobě čsl. státu. 30. 10. na tajném shromáždění v Turčianském sv. Martině byla zvolena 12 členná Slovenská národní rada, v čele byl Matúš Dula ( předseda slov. národní strany ), přijato prohlášení o právu na sebeurčení slovenského národa a o spojení v společném státě s Čechy - Martinská deklarace, text přivezen do Prahy 1. 11. 3člennou delegací ( v čele Ivan Dérer) Vavro Šrobár jmenován ministrem s plnou mocí pro Slovensko (do roku 1920, potom právě Dérer ).
13. 11. 1918 přijata prozatimní ústava státu , 14. 11. 1918 výbor se rozšířil na Národní Shromáždění - prohlášení sesazení Habsburků, přijato usnesení o státní formě - demokratická republika, jednohlasně zvolen v nepřítomnosti T: G: Masaryk prvním prezidentem ( zvolen pak ještě 3krát - 20, 27, 34 ) , byla ustanovena první československá vláda ( v čele K. Kramář ). Přijaty první dva zákony - 8 hodinnová pracovní doba a zrušeny šlechtických titulů. Hl. cílem bylo obnova válkou zničeného hospodářství. Masaryk se vrátil 21. 12. 1918 , Štefánik 4. 5. 1919 , ale tragicky zahynul při přistávacím manévru v Bratislavě.
vedoucí přestavitelé v době vzniku ČSR
Masaryk ( no comment ) ,
Rašín ( v letech 18 - 19 , 22- 23 ministr financí , obět atentátu ).
Šrobár ( 18 - 20 ministr pro Slovensko , současně 19 - 20 zdravotnictví , 21-22 školství , 18- 25 poslanec ),
Švehla ( místopředseda Nár. výboru , 18-20 ministr vnitra , 22- 29 ( s krátkou přestávkou v 26 ) předseda vlády ).
Stříbrny ( 18-19 ministr pošt, 19 -20 a 22-25 ministr železnic , 25-26 ministr nár. obrany ).
Soukup ( 18-19 ministr spravedlnosti , 29 - 39 předseda senátu ) Beneš ( 18 - 35 ministr zahraničí , 21-22 předseda vlády )
Štefánik ( ministr války ).
vytváření hranic ČSR
- složitá situace v pohraničních oblastí, němečtí poslanci z českých zemí odmítli vznik čsl. státu , ustanovili 4 provincie, které se prohlásily za součást Rakouska - v severních Čechách Deutschböhmen, na severu Moravy a Slezska Sudetenland, v jižních Čechách Böhmerwaldgau a na jižní Moravě Deutschsüdmähren - pohraniční oblasti obsazeny československým vojskem, prosazena svrchovanost čsl. státu, protičeské demonstrace byly ještě v březnu 1919. Spor s Poláky o Těšínsko ( polské a německé obyvatelstvo ), v lednu 1919 obsazeno českým vojskem, došlo k bojům, spor vyřešen mez. komisí v červenci 1920 ( Francie dala za pravdu nám ). Použity legie z Francie. Hranice mezi Slovenskem a Maďarskem v minulosti neexistovaly , Maďarsko odmítlo vzdát se Slovenska bez boje , 2. 11. 1918 obsazeno českým vojskem až do 20. 1. 1919 k demarkační linii na Dunaji, 15. 11. 1918 vstoupilo maďarské vojsko na území Slovenska, ústup až pod tlakem dohody, vojsko Maďarů bylo vytlačeno do konce ledna 1919 s pomocí českých a slovenských legionářů vracejících se z fr. a italské fronty, hranice přesto nebyly potvrzeny. V dubnu 1919 proběhla intervence čsl. a rumunské armády v Maďarsku proti republice rad, ale v květnu protiútok Maďarů na jih a východ Slovenska , bylo obsazena 1/3 Slovenska, 16. 6. 1919 vyhlášena v Prešově Slovenská republika rad ( v čele český soc.dem. Antonín Jaroušek ). Zásah Francie , odchod maďarské armády , 7. 7. 1919 došlo k zániku republiky rad , definitivní hranice stanoveny mírovou smlouvou 1920 - dohoda opět dala za pravdu nám.
Podkarpatská Rus - bývalá část Uher , 100% negramotnost , 12. 11. 1918 NR rusínská v Americe se vyjádřila pro připojení k čsl. státu. - potvrzeno na shromážděni v Užhorodě 8. 5. 1919. ČSR měla 13, 5 mil. obyvatel , Češi 51 % , Slováci 14 % ,Němci 23 % , Poláci 0,6 % , Maďaři 5,7 % a Rusíni 3,4 %. Hranice potvrzeny při jednání ve Versailles.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář